Heslem, že radost má podivuhodnou vlastnost - odráží se zpět, ale odrazem se neoslabuje, vrací se k nám košatější a zářivější. Jsem se řídil vždy, tentokráte se mně však podařilo získat více peněz pro jeden projekt kdesi v Kambodži. Chtěl jsem být jeho součástí, vidět, že vskutku funguje a přináší onu radost. O té cestě k projektu, tam i zpět více v řádcích níže…

Bioplynka jako malý zázrak v Kambodže

Bylo to před rokem, prvního září, odpoledne a venku poprchávalo. Přišel jsem za svými kolegy z práce a řekl jim, že bych byl rád, kdybychom podpořili projekt, který je kdesi v jihovýchodní Asii a dali na něj čtvrt milionu korun. Jedni vykulili oči, druzí nevěřícně zírali a zbytek se usmíval s čím, že jsem to zase přišel…o čtyři měsíce později jsem tam kdesi v Kambodži stavěl bioplynárnu.

Jsme Zelená biomasa, poskytujeme veškeré služby spojené s produkcí a využitím biomasy. Ročně zpracujeme a zobchodujeme přibližně půl milionu tun této hmoty. Nejsme žádná velká továrna, ani nezaměstnáváme tisíce lidí, jsme jenom parta kluků, kteří si uvědomují, že zde, v srdci Evropy máme dostatek a žijeme si dobře.

Jsou však na světě místa, kde nemají mnoho a ani dostatek, ale my jim můžeme pomoci – u nich doma, účelně a efektivně.  Proto jsme za pomoci nadace Člověka v tísni podpořili projekt v Kambodži, zemi, kde si třetina lidí musí vystačit s méně než třiceti dolary na měsíc. V zemi, kde za posledních 25 let kvůli vysoké spotřebě dřeva zmizely lesy o rozloze poloviny České republiky. Tento projekt má za cíl vybudování menších domácích bioplynek a servisního zázemí k zajištění fungování těchto staveb na příštích dvacet let. Každá bioplynárna je z jedné třetiny hrazena dotací Kambodžského ministerstva zemědělství, druhou třetinou příspěvkem Člověka v tísni, resp. jeho donátory a zbylou částku uhradí samotná rodina.

Jedná se o podzemní stavby, ve kterých se z rozkládajícího trusu zvířat uvolňují plyny, které domácnosti využijí na vaření a svícení. Velikost (objem) bioplynárny je od 4 m3 po 8 m3, k tomu je také úměrná denní spotřeba odpadu – trusu od 20 po 80 kg, jež vyprodukuje plyn v množství od 0,8 m3 po 3,2 m3. Rodiny tak omezí spotřebu dříví - každá bioplynárna ročně ušetří v průměru 2,88 tun palivového dřeva. Díky tomu a také díky zachytávání a spalování metanu se zabrání vzniku čtyř tun skleníkových plynů. V neposlední řadě výhodou těchto staveb je hnojný kal, který vystupuje z koncové části bioplynárny a je vysoce účinným přírodním hnojivem, nahrazujícím chemické přípravky a zvyšujícím kvalitu půdy. V celé Kambodži bylo od roku 2006 do července 2013 vybudováno 10744 bioplynáren. Naše společnost podpořila výstavbu dalších 75 a pomohli jsme skupině zedníků založit firmu zaměstnávající alespoň deset nově vyškolených lidí. Takový tým pak dokáže postavit více než 110 bioplynáren za rok.

A jaké to vlastně bylo? Začátek mé cesty byl ve Vietnamu, kde jsem procestoval jeho jih a následně se vydal do hlavního města Kambodže Phnompenhu. Tam jsem se spojil s pracovníky  Člověka v tísni, kteří mě nasměrovali do oblasti, kde se jedna bioplynka zrovna začínala stavět. Dojel jsem na místo, chopil se lopaty a začal pomáhat. Po třech dnech budování  důvěry - nošením nejrůznějších věcí jako jsou cihly, nářadí, voda, až po svádění dobytka z pastvin v poledních žárech- jsem byl připuštěn i k míchání betonu, což byla pozice věru důležitá, neboť když v tamních vedrech přestanete lopatou míchat na rozžhavené zemi beton, vznikne rázem betonový koláč – musím to vědět, protože se mně povedly hnedle dva. Za týden byla celá bioplynka hotova. Později jsem navštívil dalších 26 již v provozu.

Byl jsem prvním bílým mužem, který kdy ve vesnici pobýval, jistě jsem připomínal někoho zvláštně velkého a světlého, jakéhosi mimozemšťana, neboť tak nějak jsem se mnohdy alespoň cítil. Vesničané byli moc pohostinní, vstřícní a milí. Usínal jsem s nimi na podlaze, pracoval, jedl, učil je plavat a strávil v tamní, západní civilizací nezasažené oblasti, krásný čas. Celkem moje cesta trvala pět týdnů.

Leč jsem byl v této části Asie již po šesté, tak tato návštěva byla čímsi odlišná. Snad tím, že jsem více proniknul do tamního obyčejně neobyčejného života lidí bez elektřiny a internetu. Snad tím, že jsem jim pomáhal a na chvíli jsem měl pocit větší vyspělosti. Avšak jen do okamžiku důkladnějšího seznámení s vesničany a jejich chováním, potom si uvědomil myšlenky Dalajlámy, jak moc nevyspělý je náš civilizovaný svět a jaká je to doba, kdy se naše domy zvětšují, ale rodiny zmenšují. Máme více vymožeností, ale méně času.  Doletěli jsme na Měsíc a zpět, ale máme potíže s přechodem na jinou stranu ulice a setkáním se svým sousedem. Vytvořili jsme řadu počítačů pro ukládání a sdílení obrovského množství informací, ale zato méně osobně komunikujeme. Je to doba fast foodu, ale pomalého trávení, lidí s vysokým růstem, ale nízké morálky, vyšších příjmů, ale drobných vztahů. Vidím toho tolik, co by oni mohli učit zase nás.

Za pár dní tomu bude právě rok, kdy bylo prvního září, poprchávalo a já přišel za kolegy s tím, ať někomu pomůžeme a způsobíme mu  radost - ta má totiž podivuhodnou vlastnost: odráží se zpět, ale odrazem se neoslabuje, vrací se k nám košatější a zářivější. Protože tomu tak skutečně je, tak i Vám přeji mnoho podobných rozhodnutí…